MČR - Dvůr Králové
Zdarec palec ercéčkáří,
hele koukééj, pojedeme hele na republiku né, volal mi Pepson. Mu říkám, si buřtuj helé. Mám hele volnej víkend - celej - tak se tam pojedu mrknout, viď. Pak volá Basso, že má volnej velkej hele auťák, a že tam naloží ještě omladinu hele a Tanäka a vo půl šestý, že bude před barákem, viď. Jenže ranní problém najít ten správný barák způsobuje menší časovou ztrátu - koukám tam před barákem kde jsou kucí a voni nikde. Pak ještě do Fryštáku nabrat "přecedu" a už si to frčíme na západ. Ještě jsme si připravili pasy, protože prej budou celnící kontrolovat dodávky s uprchlíkama z Ásie, tak jsme koukali kde narazíme na celníky a oni hele nikde. Navigačka ukazuje příjezd na místo 9:25 a tak ten který si zajezdil v opravdovém MS na to dupe. Pak ještě s Tanäkem vymýšlí hele suprovní zkratku, kde jedna díra střídá druhou - cesty jak za války - tlumiče to vůbec nepobíraj - Pepson a Kűzmič vzadu hulákaj, že jdou blejt. Tak prbíhá zhruba poslední půlhoďka cesty do cíle. Tam kotvěj už sroko všichni závodnící a nám klukům ze zadní lavice dělá dobře pevná půda pod nohama a čerstvej vdoušek.
Nacházíme azyl u Schwabovic stanu a za stálého odfukovaní z nevolnosti si chystám věci. Koukal jsem se rychle vypakovat a zkusit nastavení na shaku. Ten byl velmi krátký. Takové kolečko o pěti-šesti zatáčkách. Jsem se koukal rozjet po té šílené cestě viď, ale dle času v první rychlostce to moc nevyšlo. Zase mi dávala Pekařka a s ní dalších 22 kucí. Zkoušel jsem si docela rozsáhlou zahradu několikát projít a snažil jsem se pořádně rozkoukat a napsat si ošidné místa. Bylo vidět, že domácí mají tratě z předchodzích závodů pěkně načtený a terén zmáklej. I takový borecz jako Víťa nestačil a musel se rozkoukávat. Je hele dost dobrý sledovat ty mladí kucí, jak rychle za modelem utíkaj. Tím víc se musej obdivovat ty zkušenejší (starší) kucí jako Pepson, Frantin, Peťák. Hlavně Frantin to vodí docela z dálky hele, vypadá to jako piánko, ale von nakonec dojede na pátým fleku rovné dvě minuty přede mnou. Tak to hele vobdivuju. Je dost dobře možný, že na daným fleku už po x-tý a má ty tratě v malíčku, ale i tak. Na ten kopec - vtipně zvaný Kilimádžáro - musí vyběhnout jako my všichni ostatní.
Dá se říct, že jsem se první 2 RZ-ty rozkoukával. Časy a umístění tomu vodpovídaly. Pekařka přede mnou. Už to zase vypadalo, že se mi zase bude smát - teda né ona - spíš Pepson. Pak už jsem našel asi ten správný výkon a trochu i styl jízdy nutnej na této zahradě a začal jsem si jízdu víc užívat. Časy se posunuly na rozhraní dvacky. Né, že by to byla velká bomba, ale lepčí něco jak nic. Začal jsem pomalu vědět, která místa jsou velmi pomalá a kde je lepší to prodat. Ty dvě až moc zatáhlý pasáže ohraničný patníčkama byly hele kucí až moc. To bylo spíš trápení, než ježdění. Na druhou stranu měli všicí kucí a holky stejné podmínky, ale asi to nevonělo nejen mě. Zato výběh na ten kopec se mi nakonec docela líbil, i když jsem tam v první RZ nechal dost buchet. Šestku - tak tam jsem předvedl slušněj galimatiáš. To byl hele pekelnej výkon plnej trapnejch chyb. Pak už se to vše ustálilo, zlepšilo a vše gradovalo v závěrečný powerstejdži, kdy jsem zajel dvanáctej flek. Celkově to hodilo dvacátejprvní flek celkově a mohlo se jet domů. Basso i když nebyl spěch opět testoval co vydržíme. Tak jsme s Pepsonem nakupovali na všech různejch benzinkách spoustu pivíčka a jak jsme překročily hranice do naší domovské západní Ásie, tož jsem zase začal mluvit normálně a přestal zpívat.
Celkově vzato - super výlet - super trenirovka na Viking - výsledek nepodstatnej (kurrr furt to tam je :-D ). Uvidíme, kdy se na MČR zase uvidíme.
Zdarec by Doktor