ADAC Deutschland Rally 2012

Na začátku roku jsme se v úzkém kruhu kamarádů společně rozhodovali, kterou světovou rally v tomto kalendářním roce zvolíme pro náš výlet za těmi nejrychlešími vozy a piloty. Ve výběru zůstalo Finsko, Německo a Sardínie. Byla řeč i o Francii či Španělsku, ale tyhle destinace jsme zatím odložili na vedlejší kolej. Finsko byla volba číslo jedna. Snad každý rally fanda by to prej měl alespoň jednou za život absolvovat, protože je to prý doopravdy něco jiného než známe z našich končin.

Jenže už na začátku roku bylo jasné, že jeden člen posádky z tak úspěsné expedice Sardínie 2011 nebude moci, protože zavádí jakousi fabriku ve Vietnamu nebo kde. Tomu jsme však slíbili, že do Finska jede s náma. Takže kam? Opakovat Sardošku? Já osobně byl pro. Jenže... Pohled do WRC kalendáře není příjemný a jak jsem tušil termín je špatný kvůli Frankfurter Buch Messe (knižní veletrh ve Frankfurtu – konaný v říjnu). Takže Německo. No není to tak špatná volba s ohledem nato, že by se snad ještě dalo doufat, že to bude první start Pola WRC. Takže Deutschland.

Tři do auta jsou jasní a padá rozhodnutí, že pojedeme ve větší grupě – tedy auta dvě. Sestava jak to chodí se různě krystalizuje. Nakonec se to ustálí na docela dobré skupince rallyových fandů ze Zlína. Je nás celkem 7. Ještě v pondělí před odjezdem je info a plánovací schůzka, ale všecko je vlastně už domluvené a nachystané. Ve středu dopoledne vyjíždí první posádka směr Trier. Ta druhá čeká na splnění pracovních povinností a okolo páté hodiny vyráží i druhé auto s mezipřistáním v Brně. Cesta probíhá relativně v klidu bez větších problémů. Jenom umře autonabíječka. Takže v Německu na pumpě za 15€ si musím koupit novou – je to nutné pro navigaci. To už jsme cca 180km od Trieru a je něco málo před půlnoci. Přichází sms od první posádky s informací, že místo mnou vybrané na spánek není vhodné a poslali nové souřadnice. Funguje to pěkně. Navigace nás však doveze do kempu. Ráno nám kluci říkají, že prej to byla jediná volba. No naštěstí to byl přes noc velmi klidný kemp. Až ráno slečna/paní pořadatelka byl prototyp ženy, která tu pusu fakt nezavře a naneštěstí vysoký hlas a chuť se stále řehnit mě prostě vyhnala ze spacáku. No nic – za nějakou tu hodinku začne shake. Dáváme do kupy nějaký ten žvanec a pitivo a vyrážíme. Chytneme si pěkné místo – přehledné. Jenom ty amplióny, které hlásí vše ve třech jazycích mě osobně nebaví. A to asi nikoho. Ale bereme to jako nutné zlo. Po pár docela pěkných průjezdech špičky nás to bere do servisu. Jenom fotografa ne a ten ještě řádných pár desítek minut fotí ve vracáku nedaleko kempu. No naše posádka se rozhodne odjet. V servisu jde vidět, že Volkswagen to myslí docela vážně a jejich stánek je jeden z nejhonosnějších. Ale Citroenu prý nedojely kamiony – nevím. Procházíme servis a vidíme Sorda, který se k fanouškům ze Španělskou vlajkou nezachová moc přátelsky – odcházíme docela naštvaní, ale s poznatkem, že Prodrive je na tom očividně špatně. Jejich stánek je chudý – zastrčený. Jaký rozdíl oproti Sardínii, kde v roce 2011 začínali. No co už... Naštěstí náš čekají lepší chvíle. Foto je toho důkazem ...

Takže na vlajce Doktor Racing přibyly dva hodně ceněné podpisy. 1/ Carlos Sainz – 2/ J.M. Latvala. I v tomto pořadí si toho cením. V servisu plánovaně potkáváme ještě Lukáše Zámečníka, který dělá mitfáru Kočímu – jedou ve WRC Akademii s Fiestou. Pak už jenom zdravíme kluky z Pardubic a vydáváme se směr Lucembursko natankovat. To se doopravdy vyplácí – je tam cca o 0,30€/litr levněji. Pak už hurá na první páteční RZ. Najíždíme a docela rychle nacházíme naprosto ideální místo na přespání na RZ. Jednorázový gril, pivo, trochu slivovice – pohodička. Jenom ten déšť v noci mě překvapuje a trochu jsem pod tím širákem zmoknul a musel vlítnout klukům do stanu.

Ráno je pěkně a my jdeme chytnout vyhlídnuté místa. Konečně přichází to, na co se těšíme hodně měsíců. První průjezdy – auta jezdí pěkně okolo nás – užíváme si to. Na druhý průjezd měníme stanovisko a jdeme o pár desítek metrů výše do vracáku, kde se mimo jiné usídlila velká skupinka Belgičanů. Slušná atmosféra – pivko – atraktivní místo. Po špičce přichází posádka Kočí – Zámečník a říká nám jak to kluci zmastili na RZ1. Prý odešly brzdy a pak trefili zídku a urvali kolo. RZ-tu ještě dojeli, ale pak už prý nešlo pokračovat – škoda. Po odjetí všech balíme a odjíždíme směr nákup, koupání v Mosele (Ti měkčí do kempu do sprchy). A nájezd na první sobotní RZ – skoro za tmy. Klasický scénář – zaparkovat – gril – stany – večerní pohoda...

V sobotu ráno jsme na prvním průjezdu na docela rychlém místě. Moc lidí tam není. Zase pár Belgánů a nějaká Francouzká trojce s pěknou slečnou, o jejímž věku se vede vášnivá debata. Tu ukončuje až sám pan velký Loeb. Jeho průjezd nepřekvapil, avšak jeho blikání na slečnu ano – tož asi známá nebo co... Průjezdy jsou pěkné, jenom je nám líto, že Kočí – Zámečník jedou na blinkrech – zase cosi špatně.

Na druhý průjezd jdeme trochu víc nahoru do místa, kde se očivině velmi „katuje“ – prakticky celým autem. Je překvapením, že v tomto místě není ani jedna vesta. I tak se diváci chovají docela zodpovědně. A závodníci předvádí pěkný sport – svou agresí překvapil čerstvý medailista z Londýna Naser. A potom tom korunu nasadily vozy BMW z Německého šampionátu.

Ihned po nich vyrážíme opět na nákup a pak směr Dhrontal. Po roce zase na místě, kde se člověk nevyspí. Nacházíme velmi slušné místo někde uprostřed onoho slavného svahu, kde je velký počet vracáků a krásných míst. Zase probíhá osvědčený scénář, jenom rozprava u piva je malinko delší, probíhá trochu víc gořalenky a Loa se dostává do formy a burcuje všecky k akci Dhrontal, kde snad prej nespí ani malé děcka a vyměňuje si pozdravy na dálku s nějakou další skupinkou našinců... Ale zbytek posádky je unaven a jde spát (zase to zkouším pod širákem). Loa to ještě chvilku burcuje, ale pak pochopí, že je nato sám a uklízí se do stanu. V noci nepršelo, což kvituju... Ráno rychle a velmi prozřetelně balíme stany a veškeré věci. Rychle šplháme na zídku, kterou znám už z minulého roku. Je tam volno a tak to krásně zabíráme. Avšak začíná pršet. Ještě že jsou stany už v autech. Tohle hnusné počasí trvá až do konce celého nedělního programu. Místy je to v klidu, místy je to doopravdy drsný zážitek a boj proti větru a dešti. Toto bezpochyby ovlivnilo nedělní účast všech „Františků“, kteří zůstali doma radši v teple.

Po této sekci se rychle balíme, převlíkáme se do suchých hader a dáváme suché boty. Loučíme se s letos hodně mokrým Deutschlandem a nabíráme směr domov. Na dálnici se naše kolona trhá, takže jedeme sami. Místy prší doopravdy přísně, ale bezpečně přijíždíme do Čech, kde nás předjíždí posádka prvního vozu, která dle nás byla daleko před náma. Dáváme pokec na benzince kdesi za Plzní směrem na Prahu. Pak jedeme spolu, ale my zase stavíme v Brně a pak už bereme čáru do Zlína. Byl to pěkný výlet a přes nějaký ten můj problém (docela průser) se vše v dobré obrátilo a já děkuji všem dobrým a poctivým lidem... Tak zase někdy naviděnou na tratích WRC...

PS: Byl jsem tázán na finance. Takže ... 4 kucí v autě - benál na osobu 1300,- Kč, vlezné na RZ 25,- EURO, různé útraty cca 25,- €, pivo z domu 270,- Kč... řekl bych docela levná sranda.

pár dalších pěkných fotek od Pavla Hrabovského - díky za ně...