19. Forest žabovní

X všeci,

jak se máte? Po urgencích, kde jsou kecy v kleci se ozývám a píšu článek o forestovně bramborové žabě. 

Před závodem jsem ani velice netestoval a moc se ani nepřipravoval. Vzal jsem autko jenom na krátkou chvíli do přírody a výsledkem bylo upadlé kolo a následně upadlé táhlo řízení. Takže test byl sice na prd, ale asi velmi podstatný.

V sobotu ráno jsem jako první zjišťoval, jestli je brambora - jak je na žabě již tradicí. Zavzpomínal jsem na loňské sněhy, co bych zato letos dal a všichni co tipujeme jsme se - až na Manfréda - shodli, že patřím na osmé místo. Takže s tím jsem vyrazil do malinko zpožděného závodu. Trošku zazlobilo počasí, ale na tratích to nenechalo až takový masakr jak si někteří mysleli. Auto bylo sice špinavé, ale vnitřnosti úplně v suchu ... Hergot rally se jezdí i když zaprší.

Zásadním problémem pro nás nebyl déšť, ale doma nechané ripy. Tož taková dost jakože začátečnická chyba nás asi ze začátku limitovala. Neumím říct, jak by to vypadalo, ale Wiegand jel prej to samé co my, takže to asi šlo daleko líp zajet. Nicméně co už se dalo nadělat - nic, hotové, vyřízené, nasrat. Jednůc (nevim už na kterou erzetu) jsem tam jebnul traktory, ale s osychající tratí to nemělo význam. 

Jde vidět, že mladí se derou vpřed. Nejen Wiegand, ale i Bílek (mohl by si vybrat nějaké to rally jméno) za to pořádně berou. Wiegand nás předjel a ani nezamával, a mladý Bílek nás taky chvilku trápil. Ale my jsme od RZ4 našli naši ztracenou pohodu. Zmenšili jsme ztrátu na vítěze RZ a hned to bylo takové lepší. Dokonce v RZ 5 jsme přijeli do cíle a všichni hlásili (já nevěřic - že si zase dělají prču), že jsme vyhráli RZ. To jo ... ale ještě byl na trati Wiegand a ten nám tu radost (určitě radostně) vzal. Tak jo - ale i tak ten pocit z té jízdy byl dost dobrý. 

Ale ta poslední erzeta. Jenak už na startu vidíme Tänaka, jak stojí a snaží se opravit vůz, ale po chvíli to vzdává a jde smutně do cíle. To je nám líto, a taky teamově nám to hatí dost bodů. A na tom samém místě nám spomalí auto do jakéhosi nouzového režimu a fakt jede sakra pomalinku. Po několika zatáčkách zkouším auto vypnout a zapnout. Po zapnutí to jede už zase normálně. Takže nakonec uhájíme své místo před Casierem a Bílkem (což v okamžiku problému smrdělo) a díky té prasosmůle Tänaka jsme se posunuli na bramboru.

Ta nás velmi těší - je to obhajoba z loňska. Ale na oslavy nebylo tentokráte už dalších sil.

Všem hezký den,

Doktor