Endview roku 2019

Ahojte všichni.

Na konci roku jsem se rozhodl zhodnotit uplynulou sezónu - pro náš mančaft tak úspěnou. 

Na začátku roku jsme do našeho mančaftu přivítali druhého Šimečka a mladý Taxis se uvedl ve velice dobrém světle. A to hned na prvním závodě, kterým byl klasický Caterpillar. Před "katrem" jsem napsal preview na tento závod, kde jsem se velmi spletl s tím, že nový povrch nebude mít vliv na volbu pinových pneu. Teď už všichni víme, jak jsem se pekelně spletl. Takový fofr se v depu po první RZ snad ještě neděl. Je třeba však zmínit že onu první RZ vyhrál Historic Holas a třetí byl slavný Fagaso. Protože jsem neměl k dispozici jiné gumy než pinovky, tak jsem se různě ptal, kdo mi co půjčí. Ochotný byl Holas, kterému ještě jednou děkuju. Pak přišla Jani, která donesla všechny možné gumy. Poté se začalo regulérně závodit a dopadlo to nadmíru dobře. Byla z toho bedna - třetí flek a tím pádem priorita B. Bylo to o fous, protože odstup na čtvrté a páté místo byl velmi malý. Stejně dobře se nám vedlo v týmech, kde jsme překvapivě skončili druzí... Oslavy velice žádné nebyly, protože Catr se jede v neděli a to není prostor pro divočárny! A zde se ještě sluší poděkovat paní Kateřině, která nám v čemsi velmi pomohla co se tohoto závodu týkalo ;-)

Následný Viking není mou oblíbenou soutěží. Je to asi jedna z nejhezčích soutěží v celém kalendáři, protože členitost terénu je zde velká a v kombinaci s asfaltovým hřištěm je neopakovatelná. Ale oblíbená prostě i přes svou krásu není. Není to v tom, že je to zároveň nejnáročnější soutěž na chystání tratí, ale výsledkově se mi tam prostě nikdy nedařilo. A i zde se patří poděkovat klukům Adamovi a Ivanovi, kteří pomohli vytahat matroš na hřiště a to je sakra pomoc. Viking byla zvláštní soutěž. Trochu jsem se potýkal s technikou. Začal jsem na osmém fleku, pak spadl až na třináctý, abych se nakonec dostal zpět na osmičku. Nicméně i po Vikingu jsem udržel bednu. Je třeba sportovně přiznat, že Pepson byl pochroumaný. Taky místo toho, aby si roztřihl nějaké šunt triko - tak zničil tričko Nextu a to je mu až do dnešních dnů důrazně vytýkáno :-)

Spravit chuť jsme si pak chtěli na žabě... To je naopak velmi oblíbená soutěž. Letos tam však pěkně zachcalo před závodem a tak byla k vidění i hasičská technika v podobě ponorného čerpadla. Holt přírodě zatím neumíme poručit a tak bojujeme a děláme maximum. Tentokráte se tam sešla zajímavá sestava. Dokonce dorazili i kluci Bílkovic a hvězda trashmetalového nebe Tom Araya. Takto vznikla i Araya arena, kterou si ani věčně nespokojený Fagaso :-D nedovolil zpochybnit. Je třeba přiznat, že do Frisca nedojelo hodně závodníků ze špičky, ale nato se už historie neptá. Hned od začátku to byl souboj o bednu. Ze začátku s Pepsonem, který pak měl však nějaký problém, tak poslal do boje dlouhonohou dcerušku. No oba jsme na předposlední RZ měli problémy a mě málem jeblo. Celý den po buchtičkách buduju náskok na druhém fleku a pak mi chcípne baterka. Musel jsem během RZ dvakrát vypnout a zapnout auto a znamenalo to ztrátu jako prase (ca 20 sekund). Marťa taky cosi vyváděla a tím pádem se naráz dostali do hry o bednu Bílek a Ingram. Nakonec pro mě dopadlo velmi dobře. Bylo z toho druhé místo. Historický to zápis do tabulek. Zároveň díky Ingramovi a Taxisovi z toho bylo vítězství a plný počet bodů do mančaftů... Žaba potvrdila proč ju máme tak rádi. A jenom nás v tom utvrdila ;-) Po třech odjetých závodech jsem se stále držel na bedně a nevypadalo to zle!

Na Great se těšíme vždy. Je to tak trochu naše domácí soutěž. Nad tou naší chlebodárnou fabrikou to máme rádi - věřím že všichni. Letos díky suchému počasí jsme zapojili novou techniku při chystání tratí ;-) a bylo to poznat. Pěkně se nám tam letos prášilo. Pamatuju ročníky, kdy se tam muselo běhat po listí, protože bylo bahno. Jeden ročník, kdy se chodily umívat kastle na hřbitov, kde teče voda. A letos aby si člověk vzal roušku, protože to bylo jak na Sardošce (teda když nejede Manfred :-D ). Jedna komplikace na Greatu byla. Spadlé stromy po probírce a silných větrech :-D . Takže přišla na řadu motorovka. Taky věc nepříliš vídaná na chystání RC závodů. Závod tak trochu připomínal Viking. Začal jsem na čtvrtém fleku a taky tak skončil. Bylo to však trochu jiné. Totálně posratá jedna RZ nám pokazila souboj o další bednu. Hlavně nás těší vyhraná RZ. To bylo něco! Ta pokažená RZ nám tu radost trochu zkazila, nicméně konečný čtvrtý flek jsem bral všemi deseti. Great je vždy velice zajímavý - je to prakticky ten samý les co Viking, takže nabízí převýšení, ale o cosi rychlejší tratě a to já mám rád. A stejně tak mojí týmoví kucí. Na Greatu jsme opět dosáhli na plný bodový zisk a začíná to smrdět bojem o vítězství. Původně jsme si mysleli, že to bude boj o třetí flek a naráz z toho je boj o titul. BOMBA!

Na řadě je Tour de Cabin, která je jednoznačně nejtěžší soutěží v kalendáři NEXTu. A to nejen díky pravidlu " jednou a dost ". Na Brátru se na tratích pracuje prakticky celoročně a Raďoch neustále vymýšlí nové a nové zatáčky a úseky. Semo-tamo mu pomůžu vytáhnout nějaký ten šutr z potoka. Letos při vydatných bouřkách vylezlo nejen hodně pěkných velkých kousků, ale uplaval i legendární "padací" most. Závod - jak všichni víte - má dvě části. O pátečním asfaltu se říká, že nedá moc vydělat, avšak vše prodělat. Nejednou se již stalo, že nějaký pobuch urval kolo už na shaku a pak neodjel ani metr tratě. Ano ten pobuch pobuchaný jsem byl právě já. A dodnes je o tom řeč při páteční pozávodní "tiskovce" u chaty. Ale jaká je realita? No je to všem jasné... Klapky a davaj - jedem na krev. Všichni říkají jak se bude rozhodovat na šotce v lese, ale nikdo to nešetří a jede co to dá. Snad jenom Lolí šetří techniku, ale zato zaměstnává pípu - ta jede nejvíc. Mě se ten asfalt líbí jako prase... ale je tu jedno ale. Ta parapotvora na závěr dne. Tu prostě nemám rád. Nemám rád je slabé slovo - to hraničí až s nenávistí. Domácí ještě burcují - Dočkale dvojnásobné sázky dávám na tebe tak jeď kurrrr... - a to se fakt jede supr. Kor když tam máš na startu Panizziho. Tak to je úplně na P.R.D. Taky to tak dopadlo kurec prdec. Prohra s Pepsonem, ale hlavně čas úúúúúúplně na hovno. Z pátého fleku zešup na deváté to je teda radost... Slabší kusy jako je např. Pepson jedou domů nastavovat auta a my aby jsme večůrkovali u chaty. Zde je třeba zmínit historicky prvního vítěze TdC - Pavla "Fúfara" Konečného - který nachystá kotlíkový guláš a to je bašta. Plný kotel této dobroty ocenila drtivá většina závodníků. Loa už stoluje stylem ze 14-tého století, ale nechme bejt, to je už takový kolorit TdC. Po dlouhé době je na chatě i časoměřič a Ivan poznává vocotarczábavago. Ale to sobotní ráníčko potom stojí zato. A ještě se vyhrabat do toho kopca na tu mačetu... Velmi dobře jsem si pamatoval jak dopadla první lesní rz v roce 18 a proto jsem se pekelně soustředil právě na ranní start. A fungovalo to. Byly to celý den super souboje - hlavně s Pekařovýma. Zde je třeba říct, že jsem měl dost zásadní technický problém, který mi pomohl dost bleskově vyřešit Basso. Basiště ten den oservisoval několik aut, aby po přesunu nad chatu hned cosi urval a jak bylo již zmíněno VP = sbohem. Ve stejné RZ měl velký problém i Filda Kopejda, který velmi sportovně uvolnil trať, když jsem ho předjížděl. To byla RZ smrti. Nakonec z toho bylo deluxe páté místo. Ale jenom o prsa Vietnamské sprinterky před Pekařkou. Díky tomu Bassově průseru jsme v mančaftech byli druzí - což byl velký úspěch... Letošní Tour byla jedna z nejhezčích (až na tu parapotvoru) co jsem kdy jel a napsal si do deníčku pár dalších poznámek co a jak na této soutěži, která mě k rc přitáhla. Pochopitelně je tato soutěž specifická i v tom jak ji zakončíme. Domů nejdeme ... Letos jsme s Raďochem od již výše zmíněné paní Kateřiny dostali pravý kubánský doutníček a ten nám dělal společnost do pozdních hodin. A to co předvedl Tatus... no co se stane na Brátru zůstane na Brátru....

A pak přišel Rajd. Snad nejoblíbenější soutěž, když se jede v Lúžkách... Ale letos... No na tomto závodu se sešlo tolik negativních věcí, které neměly ani se závoděním nic společného, že jsem se prostě na závody ani moc nesoustředil a dle toho to taky dopadlo. Jedna dobrá RZ není náplastí. Opravdu si to peklo co se ve mě dělo stále dobře pamatuju. No prostě se to sešlo všecko tak blbě, že zpětně vzato je ten konečný osmý flek asi úspěch. Rajd má super tratě, super zázemí - Many tam nechává ruce... Ale letos jsem si to vůbec neužil a doufám, že to tak bylo naposledy. Ještě bych rád zmínil počasí - všichni jsme tam bojovali s obrovskou vlhkostí v tom vedru. Ze všech teklo ... Aspoň, že v týmech jsme jakštakš zabodovali a třetí místo bylo dobré na udržení stávajících pozic...

Po šotkách následují dvě závěrečné soutěže na asfaltu. A tím prvním je všeobecně nejpopulárnější Criterium Fryšták. Martin každý rok investuje nemalou porci času a peněz do tohoto závodu, který nabízí závodníkům ten nej konfort z celého šampionátu. Jediné co Martin nezařídil bylo pičasí. A to nám zase podrazilo nohy. No během dne zachcalo a to tak že fest. Díky tomu se závod přerušoval. Jedna RZ byla zrušena. Nicméně se nám po Rajdu zase dobře závodilo a velice nám to chutnalo i přes tu vodu. Mohl bych se pozastavit nad faktem, že já mám v autě sucho i při takovém dešti a někdo ne. Je prostě třeba být připraven i na variantu deště. Trochu té potravinářské fólie a papírové pásky a auto je docela v suchu. Kde je problém? Ale chápu, že ne všichni jedou Xray a ne všichni to dokážou zakrytovat tak dokonale. Celý den to byla přetahovaná s panem P. (pepa panizzi peki). Každá chybička se projevila. Pepa byl většinu dne kousíček za mnou, ale pak šel dopředu. Do poslední RZ šel s náskokem tří buchet. Bohužel Pepa zaznamenal na poslední RZ docela přísný držkopád - zrovna když jsem projížděl okolo - a tím ztratil hodně času. Bohužel i taková je někdy rally. Pepa si z toho však těžkou hlavu nedělal. Po závodech se rychle uklidil domů a při příchodu na afterparty všechny překvapil. Ona již legendární fotka - Pepa v saku - mluví za sebe sama. Prostě takový je pravý Pepa. Né ten ušmudlaný mechanik z pod auta vyčnívající. Nene. Sáčko, umyté vlásky, naleštěné botičky...to je von - kapitalista a rentiér. A ona afterparty stála tenktokráte zato. Hlavně tím, kde jsme nakonec zakotvili a jaké to tam bylo. Škoda, že to za pár týdnů poté se musel tento lokál zavřít - mrzí nás a přejeme vše dobré ...

A poslední závod - YUGOŠKA. Co říkaly tabulky? Třetí flek v případě jakohokoliv bodového zisku jasný. A to šlo. Celková bedna byla na dosah. A v týmech? To samé. Bylo to skvěle rozjeté a navíc pan Kajto se bohorovně nedostavil na start, čímž nám vlastně docela pomohl. Stejně tak nedorazil ani mladý Bílek a Wiegand. Proč nám to mohlo pomoci. No všichni jmenovaní mohli být přede mnou a mohli brát body. A to i ty týmové. Yugoška dostala nový povrch. A tím získala na atraktivnosti. Tratě jsou o poznání širší. Celý závod jsem se snažil jet maximální jistotu a přesnost - prostě klasickou plíseň. Systém účel světí prostředky. A účelem bylo získat jeden bod. Avšak šlo i o tým. A tam se nám po první RZ moc nedařilo. Ingram nabral hned docela slušnou ránu. Ono se mu první 4 RZ nedařilo vůbec. Až pak při posledních třech začal zajíždět dost dobré časy. A to ve finále zajistilo titul v týmech. To co se stalo Taxisovi jsme už několikrát všichni komentovali a myslím, že není třeba se k tomu vracet. Taková blbá smůla se doufám pro všechny závodníky všech závodů už nebude nikdy opakovat. Není to fain... No ale nakonec vše dobře dopadlo a já jsem si pátým flekem splnil cíl a velký úspěch byl na světě. Celkové třetí místo v celkové klasifikaci a titul v mančaftech. To kdyby nám někdo řekl před startem Catru tak bude smíchu až na střechu jednadvacítky... No ale ono to tak dopadlo a my mohli slavit.

Takže jakýže byl ten rc rok 19? SUPR. Co jiného. Mohl bych napsat, že se něco nepodařilo, že nastavení auta má své chyby a taky, že některé výsledky nebyly uspokojující, ale to už je teď všechno jedno. Jezdec B.Küzmič a stáj Doktor Racing se zapsali významným písmem do historie rc závodů. A o tom se nám v létě roku 2011, kdy stáj vznikla ani nesnilo. Je škoda, že se nám ze stáje odporoučel Ingram. Taxis však zůstává a my se musíme pokusit sehnat adekvátní náhradu. Je to však reálné? Uvidíme...

Teď bych rád poděkoval všem, kteří nám pomohli. Nemyslím tím jenom ty, kteří pomohli mě při servisu či něco tak, ale všem, kteří se chytnou práce aspoň při údržbě a úklidu tratí. Nechci a nebudu nikoho jmenovat, ale nechť se každý podívá prvně na sebe, kolik toho je schopen udělat a kolik toho doopravdy udělá. Každá pomocná ruka je dobrá a my to oceňujeme. Málokdo vidí, kolik času to stojí... A proto ještě jednou díky za každou pomoc těm pracovitým.

Závěrem bych vám všem popřál hlavně zdraví, HLAVNĚ ZDRAVÍ !!!

Zdarec by Doktor