ERC - Tour de Cabin 2013

Bratřejov, aneb poznání bolí ...

Už je asi zbytečné psát do reportu z ERC, že soutěž začala prací a pečlivou přípravou tratí ve skupině organizátorů. Tentokráte jsem však nemohl na Brátr už ve středu jak bych asi rád, ale  taková byla holt situace. Tak jsem ve čtvrtek večer dovezl podstatnou část materiálu, hoši dali report, že je nahoře vše v cajku – dali jsme pár piv a šup na chatu.

Páteční den – alias den první – aneb si blbý Doktore ...

Ten pobuchaný pátek jsem se asi měl zavčasu „hodit do pohody“ jako to udělal strejda Loa. Ale motivace, atmosféra, dech historie mě v nějakých akcích na baru krotila. Ale ono vlastně vše začalo na tom pojebaném shaku, kdy jsem ladil a hledal limity tak zarputile, až si kretíno urval křídlo a pravděpodobně způsobil další poškození na voze. 

Ale motivaci a chuť ani tyto velekotrmelce to nijak nesplavilo. Kurva nechápu proč – kde se to bralo??? Šak to není první závod ani první Brátr. No proč to říkám? V první RZ slušná jízda, ale do cíle ten Yugo dobytek vlítnul, jako kdyby tam ani snad žádná brána nebyla. Výborný začátek s krásnou desítkou na uvítanou na Brátru. Tož dal sem si pivo – umyl si hlavu – zase provizorně přilepil (naprosto neúčinně) křídlo a začal jezdit ne dle jižanského srdce, ale rc rozumu (jestli tam nějaký je). Umístění v dalších dvou RZ se zlepšily a tím se lepšilo i umístění, ale ta desítka – kruci fix tak ta sviňa mě sere ještě včíl a to je skoro týden po ní ... No a závěrečná páteční paralerka byla spíš údržbou, abych nenadělal ještě víc škod. Ale i tak byla po pátku docela spokojenost, protože celá sobota s mnoha erzetami byla za dveřmi. Pár piv – poručená runda velkých – nějaké to divočení, ale relativně dobrý spánek. Již, ale večer při zběžné kontrole jsem zjistil drobné nedostatky, ale dle mého byly fakt drobné...

Sobotní den – alias den druhý – aneb draze zaplacená zkušenost ...

Nejlépe jak začít drsný sobotní den, je přeci přídel! To ví přece každý, kdo kdy závodil. No nemám pravdu? Tož jsem si ráno na rozcvičku ujel celých zhruba 20 sekund a měl kolo pod podvozkem. SUPR! No jo na Brátru to kurva drncá a jeden vychlochtaný závit může být osudný. A to se mi stalo. A rovněž každý ví, že jet s „načatým“ autem a nožem na krku v podobě druhého přídělu je prostě žůžo. Další dílčí časy nebyly tak zlé, když se jelo dobře a svědčilo to o tom, že i přes znatelnou nevýhodu v gumách to do první desítky nakouknout jde. Ale zásadně nám zatrnulo na prvním Tarzanovi, kdy babánek nahoře zaklel naše auto a po 5-ti metrech byl v řízení šutr, který nešel ven. A nešel ven zhruba 55 sekund. To už se ozývalo pípání časomíry a Rosíček byl ready na start a já se zrovna rozjížděl. Nějakou část RZ byl za mnou, ale ihned, jakmile se přiblížil, tak jsem ho pustil. Sportovně. Poděkoval mi vůbec? Asi jo, ale jak jsem byl nasratý, tak už jsem jel pomalu. Myslel jsem si taky, že mám tlumič v hajzlu, bo auto bylo celé jakési nakřivo, ale na konci se ukázalo, že to byla jenom vyskočená kastla po ztrátě sponky po předchozím opravování. 

Tímto se ztratila jakákoliv další ambice na dobré umístění a začal jsem si kontrolovat situaci ve své kategorii. To se nakonec povedlo a tak pohár pro vítěze historiků je velkým úspěchem. Zároveň je to vlastně historicky první dojetý Brátr. A tím je vlastně konec dobrý a tak je všecko dobré ...